Sám sobě terapeutem

Zvlášť těm co pracují s lidma asi nemusím říkat jak psychicky náročná je to práce. To ani nemusíte být psychiatr, stačí dělat prodavačku nebo třeba učitele (ano děti jsou taky lidi). Někteří mají schopnost jen pouhým jedním 5ti minutovým rozhovorem z vás vysát veškerou životní energii. Proto je důležité najít si nějakou takovou vlastní, osobní formu psychoterapie, jinak skončíte u té vedené odborníkem a to ještě v tom lepším případě. Může to být prakticky cokoliv, teda v případě že to nepřekračuje meze trestního zákoníku. Důležité je, aby u toho člověk zapomněl na problémy každodenního života, aby se u toho uvolnil a takříkajíc dobil baterky. Zní to banálně, ale spousta lidí to neumí a řada z nich pak končí u nás.

Dám vám příklad od sebe. Jednou z mých hlavních metod osobní psychoterapie je vaření. Co jsem začala chodit do práce vařím každý druhý den i když bych nemusela. Úžasně se u toho uvolním a zapomenu na všechno. Minule se mi sice stalo, že při větrání bytu smrdícím po spáleném moučníku se mi v kuchyni ubytovali tři osamělé toulavé kočky, čímž mi asi podle rčení "Vrána k vráně sedá" chtěly připomenout můj zoufalý stav, ale nenechala jsem se rozhodit. A to ani tím že všechny moje výtvory vypadají jako z nějaké šílené cukrárny z filmů Tima Burtona (kdyby teda v nějakém filmu měl cukrárnu).  Důležitý je ten blahodárný účinek na duši. Stejně tak říkám našim pacientům co nechtějí do činnostní terapie, že po nich nechcem, aby malovali obrazy do galerie, důležitá je ta činnost jako taková.

Někdy vám třeba ještě napíšu o jiných formách své psychoterapie, ty už nejsou tak bohulibé. Tak si naordinujte něco co vás bude těšit a vůbec hlavně se z toho neposrat ať už jde o práci nebo o školu.